Kudy z nudy – část druhá

 I kdybychom moc chtěli, stále nemůžeme jít na samostatnou vycházku, ale to není taková hrůza. Vždyť naše tety a naši strejdové dělají první poslední, abychom se nenudili.

Třeba nedávno se naše 1. rodinka proměnila v keramickou dílnu, kdy jsme mysleli na naše sousedy z domova na Jarošce, vyrobili jsme jim keramická sluníčka, která jsme jim darovali.

V karanténě se najde čas i na sport. Jediná cesta k tomu, abychom se podívali ven je výlet na kolech a tak se z většiny dětí stávájí  cyklisti a vyráží s rouškami na projížďku.

Nejen kolo je však náš jediný dopravní prostředek. Strejda ředitel nám pořídil nové koloběžky na kterých jsme už začali také vyrážet do okolí.

Velikonoce jsme také  jak se patří oslavili. Kluci vyrazili s pomlázkou po domově a po obědě se po naší zahradě proběhl velikonoční zajíček a poztrácel čokoládová vajíčka. Všechna vajíčka jsme našli včas než se roztopila na sluníčku.

Také čarodějnice jsme si užili na naší zahradě. Oblékli jsme se do kostýmů, my starší jsme menším dětem vymysleli soutěžní úkoly. Za splnění úkolu dostali sladkou odměnu. Překvapením pro nás byly čarodějnické prsty. Nakonec jsme si opekli špekáčky. Mně jedinému spadl špekáček do krbu. No to je tak, když jsem nedával pozor.

Také jsme se rozhodli zapojit se do projektu „ Úsměv do schránky.“ Napsali jsme pozdravy na pohledy a ty jsme poslali babičkám a dědečkům do domova důchodců, abychom jim udělali radost.

Ať už bude tato situace trvat jakkoliv dlouho, slovo „nuda“ náš domov rozhodně nezná.

Všechny zdraví Filip Schreiber 16 let